Cizí země pohledem geografa a písničkáře

Kyrgyzstán

...Říci, že horstvo, které uvádí Ťan – Šan, hlavní roli hrají Pamír, Hindúkuš a Karákoram a rozuzlením celé té hrbolaté zápletky jsou Himálaje s Tibetskou náhorní plošinou, začíná nevinnými kopečky – to není správné slovo. V oblacích se ztrácely strmé svahy kompaktní hradby – a my měli brzy možnost zakusit dobrý časový odhad taxikářů. Za dědinou Sosnovka se silnice začala poměrně odvážně zakrojovat do masivu Kyrgyzského Alatau. Během nějakých čtyřiceti kilometrů jsme vystoupali ze 780 do 3150 metrů. A to jsme ještě nebyli ani v sedle – pod kopcem vedl tunel... Tady jsme si uvědomili, že rozlohy na mapě malého Kyrgyzstánu bude třeba násobit...

..."Jmenuju se Ulan, Ulan Otordajev...Narodil jsem se v Talasu a nějaký čas pracoval v Biškeku. Tam jsem pak přišel o práci a posledních šest let se živil jako pastevec. A teď mne můj nadřízený zničehonic propustil... Takže nemám práci. Jdu napříč horami a ptám se, zda by mne někde nezaměstnali. Klidně jako toho nejposlednějšího poskoka. Denně ujdu 50 kilometrů tímto horským terénem. Jdu tak už několikátý den – a nikde nic... V té jurtě, jak jsme spolu byli, jsem se ptal taky. Ti lidi by mne tam vzali, ale rozumíte: byli na plech opilí, pořaád samé hahaha, máme tu cizince, juchuchu... Kdoví, co by bylo zítra! Nevěřte opilým lidem! Já sám alkohol nepiju, je to zlo...Hory...hory jsou nádherné, mám je hrozně moc rád...můj otec mne naučil nějaké písně, ty vám tady zazpívám..sám jsem taky nějaké složil... poslouchejte." A Ulan, tento borec, který téměř bez jídla a pití a v holinkách kluše přes čtyřtisícová sedla, nám zazpíval několik nápěvů...."

...Přitom vyprávěl řadu zajímavých postřehů a historek z kyrgyzského života i školství, založeného na ryze plzeňské jurisdikci. Magisterský diplom je tu k mání za 500 USD, což v některých z nás vzbudilo jistě zajímavý námět k obohacení životopisu. Teď ale vážně – pokud středoškolský i vysokoškolský učitel svorně pobírají po 2000 somech (800 Kč) měsíčně, pak jim nezbývá nic jiného, než vplout do vlnobití šedé ekonomiky a snažit se tam se ctí surfovat, aby uživili početné hladové krky. Většina Kyrgyzů – mimo těch, co tam žijí – údajně nikdy nebyla v horách, považuje je za cosi nehostinného a škaredého, když už – tedy k Issyk – Kulu na pláže, do početných biškeckých parků nebo do bejváku k telce...

...Občas se stane, že na mne nějaké místo zapůsobí až jakýmsi mysteriózním dojmem. Nevím proč, ale náhle jako bych zaplul coby vousatý arabský učenec někam do středověkého Samarkandu, ocitl se v chladivých mramorových síních modliteben a observatoří, mezi koberci rozprostřenými v medrese, v rozlehlých dvoranách s výhledem na zlaté kopule mešit a rokoval se studenty o tajích matematiky a astronomie... možná na mě zapůsobila blízkost sousedního Uzbekistánu, jehož památky Burana – byť v trochu menší, okleštěné podobě – připomínala. Ještě před východem Slunce jsem tyto prchavé dojmy zkoušel vysypat na papír:

Nad sklenkou mramorových věků
V atriu pokrytém koberci
U věží a síní z pražené kávy
Pod hvězdnou kupolí závratných citadel

Skolébán v ticho klid a mír
Zlatistý opar zakletých vrat
V hlubokou studnu vhozený klíč
Mozaika nevšedně noblesních chvil...

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode