Cizí země pohledem geografa a písničkáře

Černá Hora a Makedonie

 
Makedonie 2006

...Fantastické místo: sedíš uprostřed vyprahlých, neznámých hor. Ať se podíváš kamkoli, všude kolem tebe jen horský masiv. V dolince pod tebou několik závrtů, snad i nějaká jeskyňka. Vystoupíš – li na hřeben, naskytne se ti nejopuštěnější pohled v životě. Hledíš na několik nižších pohoří, zpoza nichž se zdvíhá mohutný val Šar planiny na albánské hranici. Nikde ani živáčka, dokonce ani stavení, absolutní ticho, klid: jen lehký vánek. Pozoruješ západ slunce nad tou mocnou přírodní kulisou a přemýšlíš nad velkolepostí toho, kdo ji vytvořil…

...Jezero položené na náhorní planině ve výšce sedmi set metrů, obkroužené horami, jako klín vražené mezi Makedonii a Albánii. Jezero s čistou vodou, ve které žijí metr dlouzí pstruzi, pověstní korani. Jezero, kolem něhož se nachází několik výstavních měst a městeček – na albánské straně Pogradec a Piskupat, na straně makedonské Struga a zejména Ochrid. Ochridská stará čtvrť, zapsaná na seznamu UNESCO: pohledné domky nalepené na sebe v křivolakých uličkách, propojené dvorky a schodišti. Občas pravoslavný kostelík či chrám, zbytek starodávného opevnění nahoře na pahorku. Večer potom osvětlené chrámy působí až mysticky, tajemně, věkovitě. Zvlášť malý monastýr, posazený na skalnatém mysu několik metrů nad vlnami jezera. Bičovaný větry, maják jistoty. Kolem hájek cypřišů, závan starořímských dob. Celé panoptikum tvoří poloostrov, zdaleka dobře viditelný. Stráží jej sousoší „svetih Kirila i Metodije“, slovanských věrozvěstů...

...Hynek si také vzpomněl na svůj úmysl odeslat želví krunýř z vandru přímo domů. Vydal se tedy na poštu a málem kvůli tomu nestihl autobus do Ochridu ( který jsme nakonec využili všichni, i ti, kteří by raději stopovali). Teprve v autobuse udýchaně vyprávěl, co a jak. Paní na poště si prý podezřívavě přeměřila igelitku a nařídila ji rozbalit. Marně ji Hynek přesvědčoval, že obsah právě nevoní, ba co víc, že nechutně smrdí. Nic naplat – musel s želvou ven. Paní se zatvářila jako šťovík a poslala Hynka hned vedle na hygienickou stanici, kde mu želvu neprodyšně zabalí či co. To už ale Hynek kmital na autobusák s krunýřem v podpaždí….Během dalších dnů u sebe tento student psychologie diagnostikoval typickou paranoiu: kdykoli otevřel batoh, cítil želví puch. Krunýř mohl ležet na dně batohu, mohl být zabalen ve třech igelitkách, a přesto – smrděl. Želva se stala Hynkovi osudem, proklínaným až do konce vandru....

 

Černá Hora 2008

...Po večeři přišli na návštěvu sousedé a strhla se družná zábava, podmalovávaná zvuky naší vandrovní kytary. Tu v šume mnogo života – zmeja, medveď, vukovia...vyprávěla nám Radovanova matka. Byla tu taka stara vučica---ani to nedořekla a hned na ni jedna štěbetavá sousedka ukázala – to ty, ta stara vučica! Načež se strhl v katunu hurónský řehot. Radovan nás nutil popíjet a sám pil jako duha za ranního rozbřesku. Ivči řekl, že vypadá jako srbská dívka (Ivána – Srbija!), a stále nabízel, ba přímo vnucoval jídlo, na které už neměl nikdo chuť. Dokonce i jeho maminka a žena z něho začínaly být nešťastné – sami mnoho nepojedli a ten ožrala tu teď rozdává poslední zásoby... Ja Radovan Karadžić! hrdě se bušil Radovan do prsou a nikdo z nás nemohl tušit, že dva týdny nato se právě tato postava postará o pořádný rozruch... Za katunem je americká raketa z dob bombardování Kosova, hořce si nám stěžovali domácí a my pochopili, že to je ten kus železa vpíchlý ve svahu. Jaký div, že Amíky tu vůbec nikdo nemusí....

...S postupujícím časem se však zábava měnila v šichtu jako každá jiná. Jednou zastavilo auto, srbský řidič se zeptal, odkud jsme, a když jsem to prozradil, křikl „Ty Čech – ty priznao Kosovo!“ , zabouchl dveře a dupl na plyn....

...Boka Kotorská! Může se oprávněně pyšnit samými NEJ. Je to největší přírodní záliv v Jadranu, zároveň pak nejjižnější evropský fjord – prakticky jediný v celém Středomoří. Dělí se na čtyři menší „podzálivy“ - hercegnovský, risanský, kotorský a tivatský. Vše obklopeno horami, jimž vévodí majestátní Lovćen. Celkový dojem je velice příjemný, znalec Brna se tu cítí stejně doma jako někde na Prýglu. Jen ty kopce kolem jsou trochu vyšší, voda hlubší a prostá sinic, města a vesnice starší, flóra i fauna exotičtější, lidé srdečnější....

 

 

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode