Cizí země pohledem geografa a písničkáře

S kytarou na kole k moři

 
Ukázky z cestopisu S KYTAROU NA KOLE K MOŘI....

...Na jednom ze stoupání dojíždíme dvojici mladých lidí se dvěma kluky ve věku 10 – 12 let a ukazuje se, že jde o opravdu mimořádné setkání. David Wolfgram, jeho žena Shauna a děti Tomas a Kaleb pocházejí z Utahu a vydali se na tříměsíční putování do daleké Evropy. Svoji cestu načali v Kodani, pokračovali přes Gdaňsk a Kraków, na našem území... minuli Ostravu, Valašsko a Brno, a teď z Vídně budou zahýbat směr Frankfurt. Ujedou 30 km denně, což s těmi obřími brašnami úplně stačí. „Czech people was the greatest!“, libuje si David s odkazem na (nejen) valašskou pohostinnost. Kritické chvíle prý zažili v severním Polsku, kde jsou cesty plné písku z dun. V Brně se jim moc nelíbilo – jaký div, když cyklostezka vede napříč Zbrojovkou a dalšími vypečenými pamětihodnostmi brněnského „Brownfieldburgu.“ ...

...Kraj Jižního Rakouska má svůj stěží zachytitelný půvab, který jí pomohl v 16. století vtisknout italský stavitel a urbanista Domenico dell´Allio. Mozaiku luk a lesů, rozesetých na „valašských“ kopečcích, dotvářejí dodaleko viditelné kostelíky, torza zámků, v údolích lázeňská městečka se starodávnými, ale upravenými budovami. Jako by Jadran napjal tětivu luku a vystřelil svůj středomořský šíp skrz neprostupnou hradbu Krasu či Alp… Podobné pocity zažívám třeba při návštěvě Mikulova, jemuž by také slušela poloha na jadranských březích…

...SLIMÁČÍ INVAZE!
Kdo tohle nezažil, neuvěří. Ráno se probudíš a máš spacák posetý oranžovými tělíčky plzáků španělských. Útočníci nešetřili nic a nikoho: jsou rozlezlí v oblečení, zanechali slizové stopy na vypraných ponožkách, dokonce zneuctili i obrázek věhlasného dobyvatele Himálaje Radka Jaroše, který doporučuje vařič VAR a ležel jihoevropským nájezdníkům v cestě. Jdeš na záchod – pod nohama ti křupou slizká tělíčka. Naložíš kolo a rozjedeš se – gumy jsou po chvíli plné slizu. Nezapomenutelné ráno!...

...….“Máme pro vás malé překvápko!“ směje se Mateja od ucha k uchu a vedle ní Iztok, asi kamarád, partner či manžel (nebo všechno dohromady). Takže se vracíme pod lípu, kde naši dva hostitelé rozdělávají karimatku, rozkládají na ni chléb, salám, popcorn, oříšky a skvělé červené víno… Při rozhovoru pak zjišťujeme, že Mateja je dobrá zpěvačka (což nám dokazuje videozáznamem ze svého vystoupení v Celje, poté, co jí lehce ožralecky zazpíváme „Ta jižní Móóóóraváááá…“) a že se dokonce právě v Celje mohla kdysi potkat s (tehdy) malou Barunkou na pěveckém festivalu! Hrajeme i mezinárodní songy a večírek slovanské vzájemnosti končí pozváním do Brna, Babic, Lysic… Kéž bychom to těm dobrým lidem mohli někdy oplatit!...

...Kluci nakonec objeví sjezd k řece a vrátí se nadšeni, že našli tábořiště snů. Louka s ohništěm, vodopád, skokanský můstek přímo do řeky… Malý zádrhel spočívá v ceduli „Privatni objekt – kamerski sistem“. Ďábel to však nehodlá vzdát. Mizí na opačnou stranu a brzy přichází s vyrozuměním, že objevil ještě lepší místo a bez cedule. A měl ten hoch pravdu. Nebyl tam sice vodopád, zato krasový vývěr přítoku, který ústil přímo do Krky. A ohniště, dřevo i skokanský můstek jakbysmet. Prostě těžká pohoda. Jako bonus se navíc nad Krkou vznášely romantické opary večerních mlh…

...Rakov Škocjan je krasové údolí, v němž se vynořuje a zase do podzemí padá řeka Rak, kde se nachází několik propadlých kleneb bývalých dómů a celé to vytváří pozoruhodný systém jedné Macochy vedle druhé. Nebo trochu jako Cetatile Ponorului v rumunském Bihoru. Vstup na vlastní nebezpečí – leč člověk se noří do scenérií, hodných Pána prstenů....

...Tak jsme se těšili na pláž, že se tam vyplázneme hned po ránu. Za Terstem se zdvíhá neprodyšná hradba fialových mračen, která svědčí o tamních rozvodněných řekách a lokálních záplavách. Po krátkém vykoupání si zrovna lebedíme, jak je tu krásně, když tu zafičí poryv větru a připlácne Stopařovi na tělo dnešní vydání novin Gorenjski Glas. Přímo na stránce s počasím. A to se má věru zhoršit.
Nečekaná věštba se začala do puntíku plnit během deseti minut. Mračna šla z obou stran a na vlnách se tvořily čepičky.Zavolali jsme vodomilku Renču, rychle si spakovali a přiblížili se zpět k historickému centru. V tu chvíli vysvitlo slunce....

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode