Kolem ČR na kole

...Vždycky jsem tvrdil, že žijeme v krásné zemičce. Mohl jsem si to postupně ověřovat nejdřív s rodiči, později s kamarády na různých vandrech a toulkách. Bezvadné zážitky z těchto cest mne dovedly k nápadu navléct všechny korálky na jeden  náhrdelník. Jak to ale provést? Pěšky? To by trvalo moc dlouho. Vlakem, autobusem? Drahota, málo zážitků, pocit závislosti. Po řekách? Tečou jen někudy, řadě nádherných oblastí se vyhýbají. Zbývá kolo...

...za Českým Krumlovem se vypínají vrchy Blanského lesa. Šplhám do opuštěných kopců vojenského újezdu. Úchvatné pohledy na nedotčenou přírodu nahradí u Lhenic pohled daleko pragmatičtější: rozlehlé třešňové sady! Ne nadarmo se Lhenicím přezdívá "Zahrada Jižních Čech", což mohu vlastnoústně potvrdit. Třešně tu v podstatě rostou, kde se jim zamane...

...obědová siesta mi dnes krutě nevyšla. Usadil jsem se přímo vedle výpadovky a pendlující kamiony mne vždy důkladně ofoukly. Jeden takový poryv dokonce shodil kolo do příkopu!...

..."ale jeď tamhle k další vsi k rybníku!" mávně rukou děda v Horní Bříze. "Tam je ohniště a místa na stan habaděj!" "A nevyžene mne někdo?" vyjádřím své obavy. Načež se mi dostane pádné odpovědi: "Víš co, kdyžtak se odvolej na mne, Žižka, to budeš znát z dějepisu..."

...odbočil jsem k vísce Kounovu a dvou ochotných domorodců se vyptal na takzvané Kounovské řady. Ti mne nasměrovali - a já obdivuju důmyslně poskládané křemencové kameny, nyní napůl utopené v lese. K čemu je asi naši předkové využívali? Jako modlitebnu či obětiště? Anebo je to sonda nějakých marťánků? Všechno bedlivě zkoumají astronomové a astrologové - kdo ví, na co ještě přijdou...

...a jak tak dřepím u strouhy a rukama prosívám křemitý písek, zůstávají mi na dlaních tmavě červená sklíčka velikosti zrnka cukru. Některá menší, jiná nepatrně větší. Zmocňuje se mne granátová horečka. Klidně bych tu strávil celý den. Takhle jsem si dopř´ál alespoň půl hodiny rýžování - a nalezené drahokámky pokryly dno škatulky od filmu...

...za Boleslaví roztáčím pedály - stále proti dešti - směrem na městečko Sobotka. Zrovna v něm vrcholí divadelní festival Šrámkova Sobotka. Jak tak drkotám po kočičích hlavách na náměstí, náhle LUP - a drát z výpletu zadního kola visí volně. Po chvíli LUP - další. Nakonec DRRR - a kolo se zadrhlo tak, že s ním nelze vůbec otočit! Přehazovačka vypadá celá zkřivená a dokonce zamotaná do drátů. No nazdar, jsem v pěkné bryndě...

...jenže ani v supermarketu mi neporadí - pláště či duše vůbec nevedou. Pan Kněz si však ví rady: "Zavoláme Zdeňkovi Křížkovi, to je kámoš, co řídí jeden z cykloservisů!" A to už se dodávkou vezeme k zavřenému obchodu. Nestačím zírat: během půlhodinky se přiřítí - jak jinak než na kole - usměvavý blonďák, odemyká servis a pouští se do díla! Nejenže vymění plášť za nový, dokonce mi zalepí i dvě duše - funkční a náhradní. Přitom si se mnou povídá o tom, kde už byli jeho kamarádi a co lze zažít v roli opraváře. Čiší z něj náramná pohoda. Takovému člověku se kromě platby za správku musí nechat i nějaké spropitné... Zázraky se tedy dějí. Mně se přihodil v Trutnově...

...kolem deváté večer se setkávám se samotným Víťou Dostálem. Robustní, příjemný chlápek vyzvídá podrobnosti mého putování a poté vypráví, jak se sám připravoval na objezd zeměkoule či jak se mu tady na farmě v Hlubočci žije. I on  mluví nářečně - ale brzy si zvyknu..."Ondro, ty musíš být hodně unavený!" rozhodne nakonec cestovatel a rolník v jedné osobě a pošle mne na kutě do boudy. Věřte nevěřte, už se po dlouhé době těším na opravdovou matraci!...

...skrz vinice se drápu z Čejkovic do Kobylí, kde mne občerství má hodná tetička. Udělá obložený talíř, jako zákusek jablečný "cvibach" a k tomu vypiju celou dvoulitrovku šťávy. Chvíli si srdečně vykládáme, načež mi teta dá na cestu pár broskví a dodá, ať pozdravuju všechny doma...

...zbytek horkého dne se probíjím nejdříve rovinou, která se postupně hrbatí do kopečků Vysočiny. Čas od času si někde ve stínu natáhnu karimatku, lehnu na ni a podřimuji, zkrátka vychutnávám poslední kilometry své třítýdenní pouti...