Bolívie a Peru

..vlny na Titicace zpočátku kymácejí plavidlem jako třískou, ale nakonec se utiší a dovolí pozorovat kapitána, jenž se ležérně opírá o bort lodi, kormidlo řídí okovanou botou, v ruce drží příslovečný sáček a papulu má odulou od koky...

...scenérie nebudu vykreslovat, jsou dostatečně známy z pohlednic a plakátů, jen pár osobních postřehů. To město je větší a spletitější, než byste čekali. Desítky zemědělských teras, v obytné zóně různé "řadovky", skalní chrám, velké náměstí hodné fotbalového hřiště, dobře skryté křivolaké uličky, to vše citlivě zasazeno do terénu mezihorského sedla. Památkou se sice proplétá několikatisícový dav turistů, ale kupodivu - právě její rozlehlost a důmyslná spletitost způsobuje, že tento fakt není - alespoň pro mne - nijak zásadně rušivý a dokážu vnímat originální genius loci...

...a zase jsme fičeli desítky kilometrů sněhobílou solnou plání, sledovali tečky aut daleko před i za námi, jednou provedli fotopauzu. Časem přibývaly jakési sraženiny, vystouplé, nepravidelné solné kopečky. Údajně se jedná o sraženou sůl, která se sdružuje a narůstá po pravidelných každoročních záplavách. Člověk až ztrácí pocit prostorovosti, posazen na hektolitrech přírodní soli...

...funguje to tam tak, že horoucí vývěry přepadávají formou různých malých potůčků a stružek do hlavního potoka, kde se smísí s původně ledovou vodou ze sedla a vytvoří tak příjemné, minerální, koupatelné prostředí. Tamhle v jámě to syčí jako někde v pekle, tady je cítit var zemského nitra, tenhle pramen bublá, z tamtoho se jen čadí. Když k tomu připočtete originální barevné kombinace, impresionistické přísvity a celkově tajuplnou atmosféru, dostane vás tenhle malý bolivijský Yellowstone do kolen...